Sdružení nájemníků České republiky (SON) nesouhlasí se současnou praxí, kdy provizi realitní kanceláři za zprostředkování nájmu hradí nájemce, přestože službu si objednává a sjednává pronajímatel.
Tento model považujeme za neférové přenášení nákladů na ekonomicky slabší stranu – tedy na nájemce, který si službu nevyžádal, nemá možnost ji ovlivnit ani obejít. Provize bývá navíc požadována před samotným nastěhováním, a v kombinaci s kaucí a prvním nájmem vytváří nepřiměřenou finanční bariéru při vstupu do bydlení. Na rozdíl od kauce nelze na úhradu provize využít žádnou z dávek státní sociální podpory, což prohlubuje nerovnost.
Současná praxe je v rozporu i se zákonem o realitním zprostředkování. Podle § 3 odst. 1 tohoto zákona je úkolem realitního zprostředkovatele vyhledat toho, kdo má zájem uzavřít realitní smlouvu – v případě nájmů tedy nájemce – pro zájemce, jímž je pronajímatel. Správný postup proto je: uzavře se smlouva o zprostředkování mezi pronajímatelem a realitní kanceláří, makléř vyhledá nájemce, uzavře se nájemní smlouva a následně pronajímatel zaplatí provizi makléři.
V praxi se tato logika obchází tím, že realitní kanceláře uzavírají smlouvy obsahově podobné zprostředkovatelské smlouvě přímo s nájemci, kteří pak hradí provizi namísto pronajímatelů či spolu s nimi. Tento postup považujeme za obcházení zákona a za další důvod, proč je nutná jednoznačná legislativní úprava.
Z hlediska spravedlnosti i logiky smluvních vztahů je zřejmé, že náklady má nést ten, kdo službu objednal a kdo z ní má prokazatelný užitek – tedy pronajímatel. Tento princip „kdo objednává, ten platí“ je již standardní součástí právních úprav v řadě evropských zemí (např. Německo).
Proto SON požaduje, aby byla praxe v České republice co nejdříve legislativně upravena tak, aby nájemce hradil provizi pouze tehdy, pokud si zprostředkovatelskou službu výslovně a dobrovolně objedná.
Tato změna je podle nás nezbytná pro kultivaci nájemního trhu.